Pane Ježíši Kriste, když vstoupíš do našeho života, poznáváme, jak to s námi doopravdy je.
Přiznáváme, že míváme dojem, že nikdo nestojí o to tě následovat. Ale i nám to někdy přijde těžké. A když už se k tomu odhodláme, zdá se nám, že nám stavíš do cesty překážky. (nebo: … ty mluvíš o nesení kříže.) Vyznáváme Ti, že je pro nás těžké Ti porozumět, je nám těžké pochopit, že abychom s Tebou všechno získali, musíme se všeho vzdát. To všechno asi proto, že zůstáváme v zajetí sebe sama, že si chceme podržet něco, o co se bojíme, protože nevidíme, jakou jistotou je společenství s tebou. Prosíme, odpusť nám.   Pane, věříme, že ve tvých rukou je nejen naše bolest, ale i naše záchrana. Proto tě prosíme: Dej nám svou moudrost, abychom mohli věci vidět tak, jak je vidíš ty. Překonej odpor, který klademe. Pomoz nám zůstávat ve tvé blízkosti. Upevni naše slabé srdce. Osvoboď nás od povýšenosti, od egocentrismu i od břemen našich starostí.